Reflexní terapie

Reflexní terapie, nebo též zónová terapie je americká varianta akupresury, kterou vymyslel ve 20. letech 20. století W.H. Fitzgerald. Soustřeďuje se na masáže nebo stlačování specifických bodů, obvykle na chodidlech či na rukách. Používá mapy obsahující reflexní zóny odpovídající jednotlivým částem těla a orgánům. Mapy se u různých zdrojů liší, tím je často zpochybňována důvěryhodnost metody. Přirozenou formou reflexní terapie (akupresury) je chůze či turistika naboso v přírodním terénu, viz heslo Turistika naboso.

Existují mapy nohou a rukou. Dle zastánců reflexologie patří nohy k nejcitlivějším částem našeho těla, a proto jsou chodidla nejvhodnějším místem reflexologického zásahu. Na většinu reflexologických bodů se působí špičkami prstů a bříškem palce, a to pevným tlakem. Místo manuální terapie lze použít i vložky do obuvi, které léčí tlakem na projekční okrsky chodidla. Nabízejí je jak léčitelé, tak i větší obuvnické firmy. Vyrábějí se vložky různého tvaru a typu. Některé jsou posety drobnými, pravidelně rozmístěnými hrbolky, jindy je na nich zakreslena mapa orgánových okrsků, jiné mají výstupky jen v místě určitých orgánů. Do výstupků některých vložek jsou dávány malé permanentní magnety. Jednodušším způsobem využití reflexologické představy je chůze po oblázcích, která má mít tonizující, aktivační účinek.

 

Například bolest hlavy při zánětu dutin se dá léčit tak, že se stlačí odpovídající bod, který je umístěn na špičce palce u nohy.